Lidé, kteří v mládí trpěli, mají větší riziko některých chorob, ukázal výzkum

Jde o vůbec první výzkumy tohoto typu u reprezentativního vzorku obyvatel Česka i Slovenska. Výzkum stále probíhá, v současné době se vědci zaměřují na sběr dat od lidí, kteří trpí depresemi, úzkostnými poruchami nebo některou z forem závislosti.

„Z praxe víme, že lidé, kteří prožili hodně zlého, mívají horší zdraví. Už dávno jsme plánovali, že uděláme na toto téma výzkum a že ho zaměříme právě na vazbu mezi traumaty prožitými v dětství a zdravím člověka v dospělosti. Téma zaujalo profesora Petera Tavela z cyrilometodějské fakulty, jeho Institut sociálního zdraví nám tento výzkum umožnil,“ uvedla členka výzkumného týmu a psychiatrička Natália Kaščáková.

Výzkumu se účastnila tisícovka dospělých obyvatel Slovenska. Výsledky ukazují, že emocionální zanedbávání se potvrdilo u 48,1 procenta respondentů, fyzické zanedbávání u 35,8, emoční týrání u 15,8 a fyzické týrání u 11 procent respondentů. Sexuální zneužívání uvádělo 9 procent respondentů.

Výzkum ukázal, že lidé, kteří byli v dětském věku vystaveni násilí a zanedbávání, jsou v dospělosti náchylnější k nemocem. Riziko, že je v dospělosti ohrozí hypertenze, ischemická choroba srdce, cukrovka, kožní choroby, alergie, úzkosti a deprese, je u těchto lidí až čtyřnásobně vyšší.

„Nechtěli jsme výsledky výzkumu pouze publikovat v zahraničních časopisech, ke kterým se běžný smrtelník nedostane. Chceme, aby se s nimi seznámili především budoucí lékaři. Aby věděli, že neléčí pouze konkrétní onemocnění, ale že k nim přichází člověk a pacient, který má svou minulost, a tu má zapsanou ve svém nervovém systému. Víme, že lékaři mají na vyšetření málo času, ale je nutné, aby kvalitní obvodní lékaři či specialisté vnímali svého pacienta v širším kontextu,“ nabádá Kaščáková.

Tým vědců proto chystá další analýzy a diskusi na odborných fórech. „Naším cílem je diskutovat s odbornou i laickou veřejností tak, aby se společnost na tuto problematiku zaměřila. Je nutné, aby začaly vznikat preventivní a terapeutické programy. Nyní jsme se dotazovali dospělých, do budoucnosti bychom se ale rádi zaměřili na zjišťování problematiky přímo u dětí na školách, aby se těm z nich, které zažívají násilí v rodinách, dostalo včasné pomoci. Bylo by také užitečné vzdělávat v této oblasti pedagogy, aby projevy traumatizace u dětí uměli rozpoznat,“ dodala Kaščáková.